Neskutečné Galapágy: Nezakopni o lachtana!
Aktualizováno: před 9 hodinami
Jsou sny, které ani nevíte, že máte. Než se vám splní. Taková byla moje cesta na Galapágy. Musela jsem se až smát sama sobě, že jsem od nich neměla velká očekávání. Měla jsem mít ta nejvyšší. A stejně by se překonala. Několikanásobně. Galapágy byly neskutečné. Totální must see. Tohle si dejte na bucket list. Teď hned.
Baví Tě moje články? Pozvi mě na kafe! ☕
Všechny články píšu ve volném čase a sdílím je zdarma. Pokud Tě moje cestovatelské historky baví, můžeš mě TADY symbolicky pozvat na kafe a finančně mě podpořit v dalším psaní. Děkuju!

„A pojedeš na Galapágy, když už budeš v Ekvádoru?” slyšela jsem před cestou do Jižní Ameriky opakovaně. A pokaždé jsem krčila rameny. Asi jo. Než jsem zjistila, jak je to drahé. Hodně drahé. Jenže mám nejlepší práci na světě a životní heslo „Líná huba, holé neštěstí”. Takže se mi přes Exclusive Tours podařilo domluvit, že téměř půlroční cestování jen s příručním batohem a minimálním rozpočtem zakončím šestidenní pracovní plavbou na luxusní lodi po Galapágách.
Teorie evoluce z Galapág
Plula jsem se společností Galaxy Cruises na katamaránu, který měl jen devět kajut pro osmnáct hostů. Jen dva jsme tam byli pracovně, jinak zbytek spolucestujících byli platící klienti.

Schválně jsem si vybrala nejdelší itinerář na šest dní, během kterého jsme navštívili osm ostrovů Santa Cruz, Chinese Hat, Rabida, Seymour, Genovesa, Santiago, Bartolome a Santiago.
Každý ostrov byl jiný, každý něčím unikátní. Zejména výjimečnými druhy zvířat, které se na ostrovech vyskytovaly.
Na Galapágách je totiž přibližně 80 % místních suchozemských ptáků, 97 % plazů a více než 30 % rostlin je endemických. Právě pozorování zdejší fauny inspirovalo Charlese Darwina k formulování evoluční teorie. Galapágy jsou dnes součástí světového dědictví UNESCO a představují jedno z posledních míst na Zemi, kde lze pozorovat divokou přírodu v téměř nedotčené podobě.

Hladová na luxusní lodi
Denní program vypadal většinou podobně, Přes noc jsme za masivního houpání lodi, kdy jsem se postele držela jak gekon a jen poslouchala, jak mi padají věci v kajutě, přepluli k dalšímu ostrovu. Začínali jsme před snídaní procházkou po ostrově s naším skvělým průvodcem, který byl s námi celý týden během všech aktivit. Před ním klobouk dolů. Měl neuvěřitelné znalosti a po celou dobu byl milý a profesionální, ačkoliv mu někteří hosté dávali dost zabrat.
Po snídani následovalo většinou šnorchlování na dvě hodiny. Po něm oběd. Odpoledne další šnorchlování a expediční procházka. Nebo plavba na paddleboardech či kajaku, Chvilka času před večeří na sprchu. A několikachodová večeře. Program byl nabitý a intenzivní, naplánovaný skoro minutu po minutě.

Nutno říct, že jsem měla celou dobu šílený hlad. Porce byly maličkaté, až skoro degustační. Navzdory tomu je spolucestující jedli strašlivě po-ma-lu. Mezi jednotlivými sousty, jichž opravdu nebylo mnoho, odkládali příbory. Debatovali. Gestikulovali. A já šilhala hlady. Další chod nedonesli, dokud nedojedl poslední u stolu. Pak vždy následovala asi desetiminutová pauza, než v kuchyni stihli vše nachystat. Už v průběhu večeře mi tak stihlo vytrávit a byla jsem ready si to dát celé znovu.
Nevím, jestli jíst pomalu, je známkou buržoazie, faktem ale zůstává, že pouze já a Brit, kteří jsme na plavbě byli pracovně, jsme jídlo vždy snědli jako první a hladově koukali do nedojedených talířů ostatních. Celé to tak pro nás bylo něco mezi seriály Hunger Games a White Lotus.
Nasycena zážitky
Tenhle odtučňovací tábor ale stál za to. Nasytila jsem se alespoň zážitky. Plavala jsem s tučňákem galapážským, co kolem mě udělal dvě zvědavá kolečka. Pronásledoval mě žralok. Potápěla jsem se k desítce spících žraloků. Schovávala se přede mnou pod korálem manta. Plavala jsem s hravými lachtany.
Viděla jsem stoleté želvy obrovské. A namlouvací rituál samců fregatek, co roztáhli křídla a naparovali se před samičkami se svým nafouklým červeným lalokem. Nebo kolíbavý tanec roztomilých blue footed boobies, ze kterých se ve vzduchu stávaly stíhačky a střemhlav se pouštěli proti vodě lovit ryby. Viděla jsem lachtany hrát si s klacíkem ve vodě jako psi. Mazlit se. Válet se po sobě a spát na pláži v takovém počtu, že na ně člověk málem šlápnul. Viděla jsem plameňáky stát na tenkých nohách. Leguány s pohledem draka. A ty, co se umí potápět. Viděla jsem tisíce hvězd uprostřed Tichého oceánu.
Galapágy nejde moc popsat slovy. Ty se musí zažít. Díky silné ochraně a přísným pravidlům návštěv ostrovů vás zvířata berou prostě jako dalšího živočišného druha. Ne jako hrozbu nebo predátora. Nemají problém se k vám přiblížit, naopak si vy musíte hlídat povinný distanc. Dávat si pozor a koukat se pod nohy, abyste náhodou nezakopli o spícího lachtana.
Nedělám si bucket listy, Žádné seznamy přání, co bych chtěla vidět nebo zažít. Nechávám, ať si mě to zavolá, nějak se to děje nebo to ke mně samo přijde. Kdybych si však seznam dělala, Galapágy by byly na předním místě.
Jestli budete mít šanci, dejte si je. Stojí za to.

Baví Tě moje články? Pozvi mě na kafe! ☕
Všechny články píšu ve volném čase a sdílím je zdarma. Pokud Tě moje cestovatelské historky baví, můžeš mě TADY symbolicky pozvat na kafe a finančně mě podpořit v dalším psaní. Děkuju!


Komentáře