pátek 21. dubna 2017

VELIKONOČNÍ OAXACA: Top věci, které jsem si vykoledovala

Kdybych si z mapy Mexika udělala omalovánky a postupně si vybarvovala všechny místa, která jsem navštívila, tak už by byla barevnější než velikonoční vajíčka. Někdy je to "malování" teda dost náročné, jako když jsme se s intercambiem (mezinárodními studenty) vydali přes Velikonoce do regionu Oaxaca. Tam jsme jeli 8 hodin, skoro denně přejížděli 2-5 hodin, zpátky jsme jeli 12 hodin. V evropských poměrech bychom takhle projeli například celý Balkán, tady jsme se podívali jen do vedlejšího "kraje". Ale přesezený zadek, otlučená kolena od sedadla přede mnou a bolest v krku z klimatizace v autobuse za to stoprocentně stály! Tohle jsou ty nejlepší zážitky.

"Suché" vodopády v Hierve el Agua

V překladu "vroucí voda" jsou úžasné útvary nedaleko hlavního města Oaxaca Ciudad, které na první pohled vypadají jako divoké vodopády. Jenže když se podíváte pořádně, neteče tam žádná voda! Útes je ale tak dokonale vytvarovaný, obroušený a zaoblený, že opravdu vypadá, jako by se po něm valily proudy vody. Google mi napověděl, že za to může minerální voda plná uhličitanu vápenatého, která dříve po skalním převisu tekla, dnes už tu vytryskují jen malé potůčky. Místní si z tohoto přírodního unikátu udělali menší lázně a chodí se rochnit do malého, uměle vytvořeného bazénku. Pokud se nechcete s nimi mačkat v podivně zakalené vodě, můžete se nechat ohromit úžasnými panorámaty a dělat si epické fotky.


Laguna de Manialtepec

Ach bože! Nejlepší zážitek z výletu! Chtěla jsem si ho nechat až jako poslední, takové to zvířátko na konci Televizních novin. A jako odměnu, že jste celý tenhle elaborát přečetli, ale nemůžu to vydržet. K této laguně jsme jeli pozdě večer už dost unavení po dlouhém cestování. Po pravdě jsem od toho moc nečekala a slovo bioluminiscencia (česky bioluminiscence 😉) jsem si jaksi nedokázala přeložit. Moc jsem proto nechápala, proč nás vezou na lodičce doprostřed jezera, když už byla tma jako v pytli, a byla si téměř jistá, že nás tam nahážou jako koťata a nechají utopit. No co, všechno hezký jednou končí. Pohodlně jsem se tak opřela, podívala se nad sebe a užívala si hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mně. (no...)

O to větší překvapení bylo, když náš průvodce skočil do vody jako první. Spadla mi brada. Temná voda se rozvířila do oslnivě stříbrné barvy! Bylo to jako kouzlo. Už už jsem tam chtěla skočit taky, když jsem si uvědomila, že nemám plavky. Rozhodla jsem se během vteřiny. Oblečení letělo dolů a já tam hopla jen tak ve spodním prádle.
Na to, jak jsem plavala v příjemně teplé vodě, vířila ji kolem sebe do stříbrných bublin, nad hlavou měla tisíc hvězd a koukala se, jak vychází krvavě rudý měsíc, asi nezapomenu.

Laguna plná krokodýlů

Když už jsem u těch jezer, další fantastický zážitek byla Laguna de Ventanilla. Nejdříve nám průvodci vysvětlili, proč je všude kolem černý písek a vybrali mě jako pokusného králíka, aby to na mně názorně ukázali. Na ruku mi nasypali ten černý kekel a za dychtivého očekávání všech přihlížejících nad ni nastavili velký magnet. Simsalabim. Na ruce mi zbyl obyčejný bílo-žlutý písek. A černý magnetit se držel přichycený na velkém magnetu jako klíště. 
Poté nás zavedli k laguně, poskládali do lodiček a důrazně upozornili, ať nestrkáme ruce do vody. Byla plná krokodýlů! Když jsem si uvědomila, že sedím na kraji lodičky, jejíž okraj byl naší tíhou asi tak dvacet centimetrů od hladiny, trochu se mi zrychlil tep. Jakmile jsme se odpíchli od břehu, zrovna se u něj jeden macatý krokodýl vynořil a ládoval se ulovenou rybou, další ležel kousek opodál, jinému koukaly nad hladinou jen oči... A do toho všeho neskutečně křičeli ptáci posedaní na stromech mangrovech, jejichž větve neční vzhůru, ale zapouští se do vody. Připadala jsem si jako v dokumentu National Geographic! Téměř na konci projížďky jsme pak zastavili u chrastí mangrovníku poničeného nedávným hurikánem a nejdřív nechápavě koukali do suchých větví. Jenže ty se začaly najednou hýbat. Byly tam desítky leguánů, kteří už moc dobře věděli, co přijde. Průvodce jim na připravené prkýnko házel papáju a leguáni začali svádět dost nelítostný souboj o nejlepší kousek. Kdyby nás u toho někdo natáčel, jak na všechno koukáme s otevřenou pusou, dokument by se mohl jmenovat: Děti z města poprvé v přírodě.

Jo, točím videa na vejšku.

Hippie Mazunte

Už je to zase dlouhý jako tejden, tak to nebudu víc prodlužovat. Jen chci ještě říct, že kdyby se mi život rozpadl jako domeček z karet a byla bych na tom tak špatně, že by hrozilo, že si pořídím kočku, tak mě najdete v Mazunte. Na tomhle místě se mísí hippie šedesátky s hipster současností do neuvěřitelně opojného koktejlu, který máte chuť vypít do dna jako místní litrové mojito za 70 korun.
Najednou si nevzpomínáte na svoje problémy, přiblble se usmíváte a život vám připadá krásný. A to i když si zaplatíte vyjížďku na oceán, abyste viděli velryby, ale po 3 hodinách narazíte jen na pářící se karety. 
Večer si pak ale zajdete na mezcal (tvrdý alkohol z agáve, něco jako tequila) a lehce opojení se posadíte na pláži, koukáte na svůdně se vlnící Pacifik a posloucháte jeho šumění, do kterého hraje v kroužku na kytaru skupinka hippíku. Vlastně nevím, proč tam nesedím doteď!

...a ještě 

Bylo toho hrozně moc, co jsme zažili, ale už vás nechci trápit. Takže jen telegraficky. Naprostá bomba byl nejširší strom na světě ve vesničce Tule, který má v obvodu 42 metrů. Největší vlny byly v Puerto Escondido. Nejkrásnější pláž byla ta, jejíž jméno si nepamatuju, ale kde jsem si půjčila šnorchl od mexický rodinky a plašila hejna pestrobarevných ryb. Nejšílenější věc byla pít rum s kolou ze šnorchlu. A snídat mezcal nalačno. Nejlepší rozhodnutí bylo sundat si s holkama plavky v moři a užívat si tu svobodu. Nejlíp tancujou Kolumbijci. A nejkrásnější západ slunce byl v Punta Cometa.

Tak čau!

Pyramidy v Monte Albán 

Mazunte

 Vítejte v dokumentu National Geographic.

 Leguáni v Lago de Ventanilla.

 #nofilter

To je ta, která nevím, jak se jmenuje. 

Kolumbijské guerry 

#pinkfilter

Ach bože. Mango!

Paragliding v Puerto Escondido.

Hierve el Agua 

 Hierve el Agua 


Nejširší strom na světě v Tule. Nevešel se mi ani na fotku.

V obvodu má 42 metrů. Teda ten strom! 

 Západ slunce v Punta Cometa.


Share:

1 komentář:

  1. Definitive zajimavy a dobre, v Mex jsme byli nekolikrat a je to tam presne jak pisete.Ale jedna vec kterou musite videt a slyset. Late kralovna tex-mex a latinske hudby,Selena. Sice byla z Texasu,ale stala se velkou hvezdou nejdriv v Mexiku.Kdyz se zeptate lidi v Mex, oni van povi ze ji tam milovali. Byla stejne stara jako vy ted,pred 22 lety. Najdete ji na YouTube, Selena Q. Perez,take kralovna Latinske hudby.Byla neuveritelna,unikatni, genius,sarmantni,magicka atd.Jedina umelkyne toho druhu,na tehle planets,vazne ! Nechte nam vedet. ( vimanika@airpost.net Zdravi Frydlovi US.


    OdpovědětSmazat

Co to je?

Stránka o mém trajdání, kde s vámi budu sdílet svoje zážitky, fotky, strasti a slasti. Tentokrát mě toulavý boty nesou do: Střední Ameriky.

Začínám v Panamě a skončím…možná v Mexiku. Možná taky někde úplně jinde.

Jedu sama. Mám jednosměrnou letenku, 5 měsíců, batůžek a taky ukulele jménem Alvaréz. Nemám moc peněz, počítač, plán, očekávání ani strach.

A strašně se těším!