Nemusela jsem jet na Raja Ampat

Nemusela jsem letět tři dny. 12 000 kilometrů.

Mohla jsem jet třeba do Řecka. Na týden. Vyfotit pár hezkých fotek, dát k nim hashtag #paradise a poslat pohled mámě.

Mohla jsem v klidu napsat druhou diplomku. A neriskovat, že ji takhle zcela určitě nestihnu.

Nemusela jsem plánovat práci skoro na měsíc dopředu a málem se z toho zbláznit.

Nemusela jsem si koupit letenku jen kvůli jediný větě: „nic krásnějšího na světě neuvidíš.“

Mohla jsem si o tom aspoň něco vygooglit.

Mohla jsem to říct rodině dřív než pár hodin před odletem.

Nemusela jsem být tři týdny offline a nevědět, co je za datum, den a čas.

Mohla jsem si sbalit náhradní kontaktní čočky pro případ, že mi je Kuba vyhodí.

Nemusela jsem zadržet dech na 4 minuty.

Nemusela jsem se potápět do 20 metrů. Když se hloubky, vody a nejvíc tý mořský vlastně bojim. A ještě k tomu jen na jeden nádech.

Nemusela jsem ze dna vylovit těch deset lahví vodky.

Mohla jsem mít rozlučku bez alkoholu.

Nemusela jsem vyřvávat Nandej mi ho hlavy svý brouky a rozedrat si prsty o struny ukulele.

Mohla jsem si namazat nos.

Nemusela jsem spadnout z hamaky. Na hlavu.

Mohlo mě trápit trochu déle, že mi ukradli přes 7 tisíc. A nezapomenut na to asi za 10 minut.

Nemusela jsem pod vodou vyjeknout radostí, když jsme se společně se želvou plavaly nadechnout na hladinu a znovu se pak potopily.

Nemusela jsem šišlat na žraločí miminka.

Nemusela jsem vstávat před šestou na východ slunce.

Mohla jsem zavřít pusu při západu slunce. A nebýt z toho tak paf.

Nemusela jsem jet pravděpodobně na nejhezčí místo na planetě.

Kam mám sakra jet teď?

PS: Mohla jsem víc fotit. A fotky pak upravit, vytáhnout kontrasty, poladit stíny... Bohužel jsou všechny #nofilter.